Z pohádky do pohádky

ŽĎÁRSKÉ VRCHY 

Na Vysočinu jsme začátkem září odjížděli bez nějakých větších očekávání a s o to větším nadšením jsme se vrátili domů. Vysočina nás prostě překvapila a to pozitivně.
 

Trochu jiná zoo

Na Vysočinu nás nalákala především pohádková vesnička Podlesíčko. Po cestě jsme ale nemohli vynechat tolik vychvalovanou zoo v Jihlavě. Pavlík není úplně nadšený obdivovatel zvířat, ale zkusili jsme to znovu prolomit. Říkáte si, všechny zoo jsou více či méně stejné – výběhy, zvířata, pavilony,…Avšak ta jihlavská je opravdu jiná. Nemusíte se zde šplhat do kopců, ale pěkně se projdete po mírně zvlněných chodnících. Pavilonů a zvířat je zde tak akorát, aby to menší děti všechno vstřebaly, ale hlavně každou chvíli narazíte na zajímavá „stanoviště“, kde se malí zoologové zabaví – dřevěný traktor jako prolézačka, houpací sítě (to náš povaleč ocenil především), lesní stezka s ptáčky, údolí včel, závodní dráha a to vše završeno parádním dětských hřiště s obrovskou klouzačkou. Hřiště je systematicky umístěno na konci areálu, takže pokud by už vaše ratolesti bolely nožičky, mají dobrou motivaci dojít až na konec. Na hřišti je množství dřevěných prolézaček a hracích prvků ve tvaru zvířat, pískoviště, houpačky a dalších různých skákadel. Hned vedle hřiště mají výběh kozy, které můžete i nakrmit. Jednotlivé pavilony jsou navíc pojaty velmi originálně a doplněny různými detaily, které sestavují úžasný celek. Zdá se, že v této zoo si Pavlík cestu ke zvířatům přeci jen našel.

 

V říši pohádek

A o kousek dál za devatero řekami a devatero horami najdete vesničku Podlesíčko. Malebné domky různých pohádkových postav tvoří pohádkový svět, kde můžete zaskočit na pokec za sedmi trpaslíkama, pošpásovat se Červenou Karkulkou, vydovádět se s Cipískem nebo navštívit Křemílka a Vochomůrku. Vesničku si můžete jen prohlédnout, nebo se i ubytovat u někoho v chaloupce. My jsme pro ubytování zvolili přilehlý hotel Podlesí, kde si děti také přijdou na své – venkovní i vnitřní bazén, skákací hrad, vnitřní herna,…a k večeři si mohou naložit hromadu krupicové kaše.

 
Do pohádky, tedy konkrétně do pohádkové aleje Lužánky v Bystřici nad Pernštějnem jsme zamířili také následující den. Alej vedoucí od zimního stadionu k centru EDEN ožívá nadpřirozenými bytostmi jako čert, hastrman, princezna, ježibaba a další a celou ji stráží místní zubr. Děti se zde s rytířem Věnavou vydají na dobrodružnou cestu – překonají vyvrácené stromy, různé mosty a můstky, projdou bažinou a kouzelným zrcadlem a dalšími nástrahami. Nedaleko aleje je navíc nedávno otevřené dětské hřiště. Pavlíka jsme málem nesundali z ručního bagru, jak ho to bavilo. Nakonec ale vyzkoušel i trampolíny, kolotoč a další prolézačky. V místním infocentru jsme se ještě dozvěděli o dalším parádním hřišti ve sportovním a rekreačním areálu Borovinka. Velký dřevěný hrad ukrýval různé můstky, žebříky nebo klouzačky a měli jsme ho celý pro sebe, takže náš malý rytíř byl spokojený.
 
Co ale náš malý cestovatel ocenil nejvíc, byl Veterán-Tatra-Klub. Ujal se nás sám pan majitel a nadšeně vyprávěl o svých sběratelských pokladech. Tatry byly všude kolem nás, ale našli jsme i historické Citroëny nebo Volkswageny, vozy VB nebo sanitku. Pavlík by si jistě hned vybral i z místní sbírky odrážedel.
 
Vysočina nás prostě nadchla a určitě nebude chybět v našem itineráři ani příští rok. 

Napsat komentář