Family Camp 2017 Jindřichohradecko

ANEB JAKO ZA MLADA UŽ TO NENÍ

Jako mladí a bezdětní jsme se s přáteli vždy snadno sešli na nějaké chatě či v kempu, popili, přespali na posteli, pod postelí, pod stolem nebo nespali a bylo to všechno tak nějak jednodušší. Čas postoupil a dosti jsme se rozrostli – 10 rodin už se jen tak nikam nevejde . To nás vedlo k založení tradice setkat se všichni společně aspoň jednou do roka. „Zahajovací ročník“ připadl na rok 2017.

 

Nostalgie

Jelikož jádrem „party“ jsou manželovi spolužáci, byl místem prvního setkání nostalgicky Jindřichův Hradec, kde skoro všichni studovali. Sehnat ubytování pro takovou skupinu v době prodlouženého víkendu a ještě ke všemu s dětmi, které se rády někam plazí, pokřikují, vztekají se a prostě celkově potřebují dost prostoru, aby se mohly projevit, nebylo jednoduché. Nakonec padla volba na Pohádkovou usedlost Lovětín (www.penziony-jizni-cechy.cz) Zařízení pokojů bylo postarší a venkovní prostor nebyl ještě úplně nachystán na sezónu, ale byli jsme rádi, že jsme se vešli. Výhodou bylo, že na statku byla hospůdka, kde se dalo večer za blikání chůviček posedět 🙂 K ubytování nabízeli i polopenzi s takovou českou klasikou.

 

Cesta z města do divočiny

První den jsme se více méně všichni sjížděli na místo, zabydlovali se a vyměňovali si rodičovské rozumy. Následující den jsme se hromadně přesunuli do Jindřichova Hradce. V tak velké skupině jsme byli schopni udělat akorát tak koordinovaně neorganizovanou procházku historickým centrem. S kočárky jsme se bez problémů dostali všude, někde bylo třeba jen snést kočár ze schodů. Projeli jsme náměstí, pak se vydali na zámek, následně do parku a zakotvili v restauraci Gentleman (www.restauracegentleman.cz), kam se kupodivu vešla větší část naší skupiny. Bonusem bylo přilehlé dětské hřiště, kde se zabavily aspoň ty větší děti nebo někteří rodiče. Odpoledne už jsme strávili na statku.

Další den nám počasí nepřálo, ale i přesto jsme se vypravili za bizony na Bison Ranch Rožnov (www.bisonranch.cz). Projeli jsme se mezi ohradami, aby jsme si prohlédli, co nám budou následně servírovat :-), ale taky jsme se pokochali místní drsnější přírodou, přeci jen jsme procházeli Českou Kanadou. Venku nám pěkně vytrávilo, tak jsem pak rovnou zasedli v místní restauraci a vešel se celý náš zájezd 🙂 Personál jsme sice potrápili množstvím objednávek, ale nakonec se najedli všichni. Děti se mohly ještě zabavit v dětském koutku. Řádně posilněni jsme se rozjeli zpět na statek a užívali si poslední společné chvíle.

První ročník Family Campu se vydařil. Dospělí to zvládli i se spánkovým deficitem, žádné dítě se neztratilo, ani nezranilo, takže se rovnou mohlo začít plánovat další setkání.

Napsat komentář